Vysvobození - Vysvobození

Sklepením se ozývaly tlumné výkřiky plné bolesti a touhy po smrti. Ztemnělé kobky po stranách hlavní chodby vypadaly jako expozice parodií na život, v nichž smrt byla propustkou do ráje.
Po krví potřísněné podlaze procházely dvě postavy zahalené v plášti s kápí. Došly na konec chodby a zastavili se u jedné z cel. Záblesk světla zrušil překážku mezi nimi a polomrtvým stvořením uvnitř. Nedal se ani nazývat člověkem, vždyť člověk má dvě oči, jazyk, duši…
Lidská troska, která se skrývala ve stínu, začala vydávat zoufalé výkřiky při představě dalšího mučení.
Sotva však pohlédl do tváře nově příchozích, zaplavila ji čistá hrůza. Ti nepřišli mučit, přišli léčit. Přišli léčit, aby vydržel déle, aby se Temný pán mohl déle dívat na její utrpení.
„Vstávej,“ zařval vyšší z nich a kopl do ležící osoby.
„Nezdržuj to, Dolohove, ať už to máme za sebou.“
„Co ti je? Celej den jsi nějakej nesvůj!“ divil se smrtijed.
„Už mi to leze na nervy, kdo to má pořád poslouchat. Jdeme na to.“

* * * * *

„AVADA KEDAVRA!!!“
Zelený záblesk odhodil strážce sklepení dozadu a uvolnil tak přístup k vězení. To, co však našli uvnitř, předčilo i ty nejpříšernější obavy. Vyčarovali nosítka a přenesli se postupně se všemi ke Svatému Mungovi.
Za několik měsíců se všichni vrátili do dobrého stavu, alespoň fyzického. Psychicky byla většina obětí naprosto zdecimovaná.

* * * * *

„Ginny, miláčku, jsem doma!“ oznámil Harry své milované. Těšil se na dnešní oslavu, byly to právě tři roky, co se vrátila z nemocnice a přijala jeho nabídku k sňatku.
Odpovědí mu bylo jen ticho.
„Lásko, jsem doma! Přinesl jsem tvé oblíbené víno, dáme si ho k večeři, ano?“
Stále ticho.
„Ginny, jsi doma?“
Vyběhl po schodech do ložnice, převlékl se a šel připravovat večeři. Ginny byla jistě ještě v práci. Pečovala o děti v mudlovském sirotčinci, když nemohla mít své vlastní.
Pečlivě připravil stůl na jejich společnou večeři, jídlo schoval do trouby a sedl si do křesla. V tom zazvonil zvonek.
„Sláva, už jsem myslel, že nepř...“ nedokončil Harry.
„Pan Potter?“
„A-ano.“
„Manžel Ginny Potterové?“
„Ano, proč?“
„Její tělo bylo nalezeno v Hyde Parku před dvěma hodinami. Spáchala sebevraždu,“ pravil lhostejně strážník.
„Ginny? Ne, to musí být omyl, Ginny je ještě v práci a...“
„Nechala Vám dopis na rozloučenou. Zítra se dostavte na ...
Harry už nevnímal, Před očima měl pouze obálku s Ginnyiným droboučkým písmem. Roztrhl obálku a začetl se...


Můj jediný Harry,
vím, že mě miluješ a že ti tento dopis nejspíš vytrhne srdce z těla, ale nezlob se, já nemohla dál. Nebyla jsem schopná zapomenout na minulost, je to sice dávno, ale vzpomínky pro mě zůstávaly až moc živé. Každý den jsem si procházela tím samým peklem jako před lety. Zůstala ze mě jen prázdná schránka, bez citů, bez schopnosti milovat. Nebudu ti kazit život Harry, už ne. Odpusť mi.
Sbohem.

||

Vysvobození